Řekla bych, že poslední dekádu, ne-li déle se už začíná pomalu hovořit o tom, že pokud chceme být v něčem opravdu dobří, je zapotřebí, aby nás to bavilo. Také, že nemá moc smysl se trápit nad tím, co nám do morku kostí nejde a není to zkrátka naše silná stránka, ale je mnohem lepší cílit svou energii přesněji tam, kam nás to táhne. Zkusit si co nás láká, zabývat se tím, v čem se přirozeně sami zlepšujeme a co nám přináší radost. Když o tom takhle mluvíme a uvažujeme jako dospělí, proč bychom neměli něco podobného začít učit už své děti? Proč ne hned odmalička?

Je přece známo, že děti se učí v prvních letech života hlavně hrou. Skrze ni poznávají svět. Dozvídají se, jak věci vypadají, jaké mají vlastnosti, jaký mají tvar, barvu, velikost, váhu… Později zase skrze hru napodobují své rodiče, hrají si na různé role, na lékaře, na paní prodavačku, na kuchaře… Proč jim nedopřát možnost rozvíjet se dále, jak je to dětem samotným nejpřirozenější a podpořit je v jejich vrozené zvídavosti? Proč jim také o chvilku déle nedopřát bezpečnější prostor, kde se mohou rozvíjet v klidu?

Možná i takové otázky si kladly tři ženy, zakladatelky Koventinky v Plzni už téměř před deseti lety. Jedna z nich, Lucie Saláková, přijala pozvání do podcastu Dělej co miluješ a v něm se nám pokusí popsat jejich společnou cestu. Ta byla dlouhá. Aby mohly svým dětem i dětem dalších lidí nabídnout co nejkvalitnější vzdělávání, v příjemných prostorách, čekala je hromada práce. Rok a půl intenzivních pečlivých příprav se ale vyplatil. A od září roku 2014 komunitní škola Koventinka v Plzni opravdu funguje. Úspěšně už sedm let.

Natáčení s Lucií bylo velmi příjemné. Měla jsem tu čest poznat i její dceru. Ta mě provedla celými prostory Koventinky a vysvětlila mi, kde děti každé ráno najdou všechny důležité informace. Na mladou slečnu byla velmi spontánní, komunikativní a informace mi sdělovala bez jakýchkoliv obav, pochybností či studu. Měla jsem pocit, jakoby mne školou provedla její maminka Lucie. S tou jsme si ještě před ostrým rozhovorem také pěkně popovídaly.

Poté jsme se vrhly na natáčení samotné a zastavily jsme se asi po třech hodinách práce. Na toto natáčení budu dlouho vzpomínat. Lucie mě krásně vtáhla do tématu. Prostory Koventinky jsou velmi útulné. Jsem moc ráda, že jsem si mohla prohlédnout, co všechno mají děti k dispozici. A díky Lucii si představit jak vypadá den v Koventince.

Z podcastu se dozvíte o šesti základních principech, na kterých stojí základní filozofie Koventinky. Jako jsou například individuální přístup k dětem, respektující přístup a nenásilná komunikace, vnitřní motivace a radost z učení apod. Lucie popíše také měkké dovednosti, které se snaží v Koventince u dětí rozvíjet. Nastíní, jakým způsobem se u nich řeší konflikty. A vůbec, je toho ještě mnohem více. Tento díl je nadupaný informacemi. Lehoučce se dotkneme i legislativy a historie vzniku škol tohoto typu v ČR. Řekneme si něco o tom, jak vypadá přezkušování dětí každého půl roku. A Lucie nám také doporučí příslušnou literaturu k pročtení.

Já i zde velmi děkuji Lucii za to, že pozvání do podcastu přijala. Natáčení bylo velmi příjemné! Přeji si, aby byla i nadále spokojená jak v Koventince, tak v osobním životě. A přeji celé Koventince ať se jí jen daří! Ať se v ní mají dobře všichni dospělí i děti a ať mají každý den plnou hlavu nových poznání a zážitků 🙂

Velké poděkování patří i našim manželům, za velkou podporu při natáčení.

A teď už vám přeji pěkné pokoukání/ poslouchání! Nezapomeňte prosím na ODBĚR kanálu Nikola Kotalová – Dělej co miluješ! A pokud se vám díl líbí, prosím o sdílení Vašim přátelům či známým. Nyní nově vycházejí díly po třech týdnech.

Krásné dny

Vaše Nikola Kotalová

Nikola

Psycholožka ve zdravotnictví v oboru klinické psychologie, 33 let. Maminka dvou malých dcer, aktuálně na MD.

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *